Nečekaně pípne zpráva od člověka kterého jsem naživo nikdy neviděl.
"Nazdar kámo. Ty tvoje fotky jsou fakt boží. Fakt klobouček. Naprosto nechápu že se focením neživíš. Zrovna tuhle jsem to říkal moji Alče a ta tomu vůbec nevěřila. Vytisknul jsem ji k Vánocům tvoje fotky stažené z netu a dál do rámečků. Byla nadšená"....."

Když jsem fotil v ženské věznici na jednom oddělení ke mně přistoupila starší žena. Říkejme jí třeba Marie. "Pane Honzo, pane Honzo. Vás mi posílá samo nebe." Spustila hned na mě. "Vy mě musíte vyfotit. Půjdeme do sprchy a vyfotíte mě nahou" Naprázdno jsem polknul a nějaký okamžik vstřebával tuto informaci. "Musíte mě vyfotit. Slyšíte mě? " Vrátila...

Poměrně často se mi poslední dobou stává, že mi chodí dotazy jak začít fotografovat, jaký fotoaparát, jaký objektiv a tak dále.

Upozornění! Tento text se nezakládá na pravdě. Postavy jsou vymyšlené a popisované události se nikdy nestaly. A nebo staly? Bůh vím. Je to už dávno. Tak kdo si to má pamatovat?

Tak co. Berou, berou? Nejčastější slova, která u vody uslyšíte. Aneb ze života tichých bláznů.

Možná by to ani nemusel být žádný psí šampion krásy, ale klidně jen obyčejný pejsek z útulku. Pejsci vám přinesou do života nejen radost, ale i hromadu lásky, oddanosti a humoru. Takový pejsek z útulku, toho v životě většinou moc hezkého nezažil a proto, když mu dáte lásku, tak je z něj parťák do nepohody.

Neznám nikoho, kdo by měl rád lhaní. Je to věc, která je dost často nepříjemná, ale jen málo kdy se s někým dohaduji, že to není pravda. Raději jen tak kývám hlavou a myslím si o tom své. Mám dojem, že to tak dělá řada z vás a asi je to tak rozumné. Zažil jsem, ale člověka u kterého jsem...

Když jsem byl ještě malej kluk. Nosil jsem péro, šíp a luk. Ne ne ne, o tom vám dnes vyprávět nebudu. Povím vám o tom, jak jsem jako dítě rád cestoval hromadnou dopravou. Tak jako snad každé dítě jsem jízdu vlakem, tramvají a nebo autobusem prostě miloval. Na rozdíl ale ode mě se děti spíš těší jak to bude drncat,...

Jednou v létě jsem byl v hospodě U vystřeleného Oka, seděl na zahrádce a čekal na koncert Screwballs. Přišel jsem jak je mým zvykem brzo, seděl jsem sám a vychutnával si pivko. Pozoroval jsem lidi u okolních stolů a užíval si teplého podvečera. Jak jsem tam tak seděl, tak k mému stolu přišel kluk a jestli si prý může...

Dnes Vám budu vyprávět příběh o jednom z mých kolegů, který se mnou dlouhá léta pracoval, a na kterého velice rád vzpomínám. Přestože, to byl člověk, který mě jako jeden z mála dokázal vždy vytočit do ruda, tak musím uznat, že jeho vtípky vůči mé osobě byly vždy naprosto fenomenální a vždy jsme se jim ještě dlouho po té smáli. Jmenoval se Vláďa....

Také znáte tu situaci, když se bavíte v hospodě s přáteli a do vaší zábavy se začne montovat cizí člověk, který si přisedne ke stolu? Jeden takový příběh vám teď budu vyprávět.

Když jsem před léty přišel do fotoklubu 1.ČKFA Nekázanka, tak tam zrovna dělal předsedu skvělý reportážní fotograf Emil Vejvoda. Dodnes s vděkem vzpomínám, jak mě celá parta fotografů přijala a jak moc mi v začátcích pomohla. Byla to fajn doba, kdy se diskutovalo o fotografiích, chodilo se hromadně na výstavy a hlavně i na nějaké to pivečko. Tyhle...