Když na Lovosice padne mlha

01.04.2020

Když na Lovosice padne mlha.

Neznám nikoho, kdo by měl rád lhaní. Je to věc, která je dost často nepříjemná, ale jen málo kdy se s někým dohaduji, že to není pravda. Raději jen tak kývám hlavou a myslím si o tom své. Mám dojem, že to tak dělá řada z vás a asi je to tak rozumné. Zažil jsem, ale člověka u kterého jsem se na jeho báchorky vyloženě těšili a o tom vám dnes budu vyprávět.

Byl to muž středního věku, který den co den jezdil do práce svou stařičkou Fordkou. Podle něj to byl neskutečně kvalitní Americkej auťák. Prostě Ford Cortina. Je pravdou, že své auto vyloženě miloval a vždy se mu leskly oči kdykoliv o něm vyprávěl. " Je to super kára. Má nejeto milión osm set padesát tisíc kilometrů, přičemž všechno je původní. Jediné co jsem musel vyměnit, byla baterka, ale ta na to po těch osmnácti letech měla nárok. Jen jednou mě to auto nechalo ve štychu. Bylo to na Slovensku, kde mi odešel válec v motoru. Bohužel tam Ford nikde neměl servis. Jak říkám. Fordy se prostě neopravujou, to jsou držáci. Měl jsem ale štěstí a našel jsem tam šikovného řezbáře a ten mi z vysokohorského Tatranského dubu vyřezal nový." Byl jsem v Tatrách dvakrát a nikdy jsem tam takový dub neviděl. Natolik byly ty jeho lži precizní....

Tento muž, měl kromě auta i psa. Asi nečekáte, že to byl obyčejný pes. Byl to vlčák křížený s vlkem. Když jsem se ho zeptal jak je to možné, tak jen znuděně odpověděl, že za úplatu nechal svou fenku v zoologické zahradě připustit s vlkem a toto je její štěně. "Ten pes miluje plavání. Hrozně rád se koupe. Chodím s ním do Podolí do bazénu." Cože??? "No jasně že až po zavíračce. Vždy dám té ženské co tam sedí nějakou korunu na svačinu a ona nás tam pustí. Chodíme skákat z desetimetrové věže. Ti říkám, to není hloupej pes. Takhle dá ty tlapky." Ukazuje rukama před sebe a naznačuje šipku.

No a tento muž s náma jezdil každý rok na ryby a sedět vedle něho bylo vždy bolavé. Ano bolavé. Od zadržovaného smíchu jsme měli vždy úplně tvrdá břicha. Byla totiž jedna podmínka, kterou jsme nesměli porušit. Byl přísný zákaz se tomu se smát, protože to muž okamžitě přestal vyprávět.

"To jsi si sednul dobře Honzo. To je můj flek, ale seď. Já jsem přející. V loni jsem tady zaseknul sumce. Skočil jsem do lodě a on mě tahal po celé přehradě. Nakonec jsem ho zdolal. Z posledních sil jsem ho vtáhnul do pramice. Byl tak těžkej že se loď skoro potopila. Její hrana byla tak dva centimetry nad hladinou. Opatrně jsem se vrátil k druhému prutu s tím že vše sbalím. Měl jsem ten den už nachytáno. K mému velkému překvapení se mi mezi tím co jsem jezdil se sumcem po celé přehradě na druhém prutu objesil třiceti kilovej kapr. To jsi si sednul fakt dobře."

Večer jsme chodívali do místní hospody na pivko. Ten večer bylo krásně a my seděli na terase. Popíjeli pivko a muž opět vyprávěl. "Mám doma bouchačku. Je to kolt co střílí v dávkách. Ráže 22 milimetrů. Belgická fena se ta zbraň jmenuje. Je to Africkej loveckej kolt na hrochy. Vystřelíš a uděláš salto dozadu. Takovou to má sílu. Dostřel sedum kilometrů, přičemž po celé dráze smrtící účinek." To už ale nevydržel jeden z nás a řekl. "To není možné. Tomu nevěřím." Muž se na něj podíval jakoby nevěřil svým uším. "To mi jako chceš říct, že jak je támhle na kopci to červené světýlko na tom vysílači, tak by jsi ho odtud sestřelil?" Muž se jen tak kouknul směrem na kopec a řekl. "Jestli to není hvězda, tak to trefím."

Jistě si teď říkáte. No dobře, ale jak s tím vším souvisí ty Lovosice?

Je to má nejoblíbenější lež, tak jsem si jí nechal na konec. Jednou totiž padla v Lovosicích taková mlha, že museli povolat slepce, aby lidi vodili do práce.... :)