Emil

17.03.2020

Když jsem před léty přišel do fotoklubu 1.ČKFA Nekázanka, tak tam zrovna dělal předsedu skvělý reportážní fotograf Emil Vejvoda. Dodnes s vděkem vzpomínám, jak mě celá parta fotografů přijala a jak moc mi v začátcích pomohla. Byla to fajn doba, kdy se diskutovalo o fotografiích, chodilo se hromadně na výstavy a hlavně i na nějaké to pivečko. Tyhle chvíle jsem doslova miloval, protože Emil byl studnicí všemožných historek a vtípků a tak to bylo vždy posezení plné srandy.

Několikrát jsem měl to štěstí, že jsem mohl sledovat Emila, jak na ulici fotí. Tu lehkost a takovou tu jeho přirozenost jsem vždy obdivoval. Vůbec neměl problém s úsměvem ve tváři kohokoliv oslovit, prohodit pár slov a při tom ho vyfotit. Já byl tenkrát mladý a tahle lehkost mi chyběla a fotil jsem spíš věci tak jako zpovzdálí. Šli jsme spolu třeba po ulici a on mi ukázal pár mladých lidí. Muž fotil svou ženu. Klasická situace - stojící žena a za ní nějaká stavba. Emil mi řekl. "Sleduj, jak si jí vyfotím. A to hezky blízka." Přistoupil k dvojici a povídá muži. "Heleďte, vy tady fotíte svou milou, ale ta fotka bude naprosto fádní a nudná. Takhle to fotí každý. To chce trochu nápad." Muž na něj koukal a po chvilce mlčení se jen zeptal jak to Emil myslí. " No hele. Já si před paní stoupnu a budu jí jako fotit a vy nás vyfotíte oba. To bude fotka s vtipem. Stařík fotí mladou ženu." Ani nečekal na odpověď a hned přistoupil k ženě a začal jí fotit. Po chvilce se na muže otočil a zeptal se. "Máte to?" Muž jen celou dobu koukal a odpověděl, že ne. "No jo no, ale my nemáme bohužel tolik času, tak snad příště. Mějte se hezky" a odešel....

Za minulého režimu, byl Emil pracovně na dva roky v Alžíru. Montoval tam nějaký televizní vysílač a přiznám se, že historky co mi o tom vyprávěl mám dodnes moc rád. Jednu vám tady převyprávím. Snad Vás taky pobaví jako mě.

Když Emil přijel do Alžíru, tak přišel v pondělí poprvé do práce, kde na něj měl čekat jeho Alžírský kolega Jean. Emil čekal na Jeana celý den, ale ten nedorazil. Druhý den Jean přišel a byl celý rozlámaný. "Co je Jean? Kde jsi včera byl?" My tady máme v neděli Dancing odpověděl Jean a myslel, že to Emil pochopí. "Jak dancing?" zeptal se Emil nechápavě.

A tak začal Jean povídat. My tady máme v neděli dancing a to jsem vždy v pondělí tak rozlámaný , že vůbec nevstanu z postele. Ještě v úterý se sotva pohnu. Ale ve středu už jsem fit. Ve čtvrtek se pomalu chystáme do mešity, kam chodíme v pátek a pomalu se začínáme modlit. No a sobota. Tak pravda je, že je sice pracovní, ale ani černoši nepracují v sobotu. A neděli už znáš. Je dancing.

Emil jen naprázdno polknul a odpověděl. "To mi jako chceš Jean říct, že jsem jel takovou dálku abych zjistil, že budeme pracovat jen ve středu?" Počkej Emil. Odpověděl Jean. "Ve středu ano, ale jen když Alláh povolí" :)

Posledních pár let jsem Emila neviděl, ale stále doufám, že to konečně jednou vyjde a zase se potkáme. Takže alespoň takto na dálku. Mnoho zdraví Emile :)