Fotka s příběhem - Pavel

01.03.2020

Tentokrát Vám budu vyprávět příběh o Pavlovi, který je držitel zlaté medaile v ping-pongu ze SVĚTOVÝCH LETNÍCH Her SPECIÁLNÍCH OLYMPIÁD ABU DHABI 2019

Bylo to v loni, zhruba touto dobou, když jsem jel do Tloskova fotit koncert Vypsané Fixy, která hrála v místním klubu. Na koncert jsem se hodně těšil a protože jsem měl ten den o trochu víc času než obvykle, tak jsem do Tloskova vyrazil o něco dřív. Měl jsem v úmyslu se potkat s nějakými klienty a třeba i vyfotit něco do mého dlouhodobého projektu o jejich běžném životě. Cestou jsem potkal ředitele centra a ten mě nasměroval za Pavlem. "Jdi vyfotit Pavla. Právě se vrátil z Olympiády a přivezl zlatou a stříbrnou medaili. Bude mít radost!" povídá mi. Přiznám se, že Pavla jsem do té doby znal jenom tak letmo a tak jsem moc netušil co mě čeká.

Pavel je velice vtipný a pohotový člověk, který ze sebe sype jednu historku za druhou. Samozřejmě mi vyprávěl hlavně o té olympiádě, ale došlo i na další příběhy. Hodně mě bavilo, že každou novou věc začínal slovy " Ale pozor! Příběh končí dobře"

Vyprávěl mi, jak se mu podařilo vyhrát zlatou medaili. Přestože jsem mu slíbil, že to nikde nepovím, tak Vám věřím, že si to necháte pro sebe a nikomu a zvláště jeho soupeřům to nepovíte.

Pavel mi prozradil, že sice vyhrál zlatou medaili, ale moc mu nejde podání. Pokyvoval jsem jen tak hlavou a poslouchal dál. V tom mi Pavel sdělil, že ale neumí ani moc smečovat. To už jsem zpozorněl. Nevydržel jsem to a musel se ho zeptat, jak je možné že s tímto získal zlato. Jeho odpověď byla velice jednoduchá. " Moje taktika je jasná. Musím za každou cenu dostat míček za síťku k soupeři a vyčkávám až se sám utluče" Oba jsme se začali nahlas smát.

Nakonec mi Pavel vyprávěl, jak si každý myslí, že lidi s nějakým handicapem jsou naprosto neschopní a že potřebují neustálou pomoc. "Já se ale snažím vždy napřed všechno zkusit řešit sám a až když vím, že to nejde, tak si teprve řeknu o pomoc.

"V Abu Dhabí jsme bydleli v jednom obrovském hotelu. Já jsem bydlel v pokoji ve vrchních patrech. Na pokoji jsem zjistil, že mi chybí mobil. Přestože neumím ani slovo anglicky, tak jsem si řekl, že to není problém a vše si vyřídím sám. Sjel jsem výtahem dolů do vstupní haly a zamířil jsem si to k recepci. Paní se na mě podívala a jen hlavou pokývala co potřebuji. Já jsem jí řekl - MOBIL MŇAU!!! Paní sáhla pod pult a podala mi můj mobil do ruky a bylo. " Vyvalil jsem na něj oči a řekl, aby mi ještě jednou zopakoval co té paní řekl. "MOBIL MŇAU" Na to se celý rozesmál a sdělil mi, že má na krytu takovou hezkou kočičku. To už jsem slzel taky. Smáli jsme se tomu oba a on na mě. " No tak vidíš, že si vše zařídím sám" To byla pro mě opět další chvíle, kdy jsem si uvědomil, že se nemá nikdo podceňovat.....

Povídali jsme si ještě nějakou dobu a já pak s úsměvem utíkal na koncert. Byl to moc fajn den.

PS: Někdy příště Vám prozradím jaký rekord Pavel vytvořil a s čím je zapsaný v Guinessově knize rekordů :)